Digitalproofs (správně: Contract Proofs nebo anglicky Contract Proofs) jsou certifikovaným nástrojem ISO pro nátiskové kontroly v grafickém průmyslu. Digitálnínátisky simulují barevnost ofsetového tisku nebo hlubotisks barvou a legální vazbou v úzkých tolerancích ISO 12647-7. Dnes se téměř výhradně vyrábějí pomocí RIP a následně vyráběny pomocí inkoustových tiskáren na speciálních odolných papírech.
Kontrolní data se převedou na separace a poté se znovu sestaví do složeného obrazu, aby se správně simuloval i přetisk a trapping. Poté se data opět přenesou jako nově vytvořený kompozit do obvykle více než osmibarevné inkoustové tiskárny, která data vytiskne. Kromě tiskových dat musí digitální nátisky obsahovat také tzv. UGRA/Fogra Mediální klín nést, aby byly barevně přesné a právně závazné. Díky standardizovanému klínu může tiskárna zkontrolovat správnost nátisku. Vzhledem k tomu, že mnoho tiskáren nemá tuto měřicí technologii k dispozici, je často k nátisku přiložen přímo zkušební protokol, který správnost naměřených hodnot mediálního klínu prokazuje přímo na nátisku.
Dřívější postupy, jako je chromalin apod., se dnes již na trhu nevyskytují.
Kromě termínu "digitální důkazy" se běžně používají také termíny jako barevné důkazy, důkazy nebo online důkazy.
Kromě nejvyššího standardu smluvních důkazů, zkráceně "důkazů" (ISO 12647-7), definuje ISO 12647 také termín "validation prints" (ISO 12647-8) defi. Validační výtisky se vyznačují tím, že jsou méně přesné z hlediska barevnosti, ale lze je vytvářet i na laserových tiskárnách. Ve srovnání se smluvními nátisky však připouštějí podstatně větší barevné odchylky a jsou právně závazné pouze po předchozí konzultaci. Skutečné "proofy", tj. skutečné smluvní proofy podle normy ISO 12647-7, jsou v současné době nejen zdaleka nejlepší variantou z hlediska barevnosti, ale také jedinými právně závaznými proofy.
Další informace:
http://de.wikipedia.org/wiki/Proof_(Druck)
