Barevný nátisk (správně: nátisk nebo nátisk) je zkušební zařízení certifikované ISO pro grafický průmysl. Barevný nátisk simuluje barevnost ofsetového tisku nebo hlubotisku barevně a právně závazně v úzkých tolerancích ISO 12647-7. Dnes se téměř výhradně počítá pomocí RIP a následně vyrábí inkoustovými tiskárnami na speciálních zkušebních papírech.
Barevná náhledová data se převedou na separace a poté se znovu sestaví do složeného obrazu, aby se správně simuloval přetisk a trapping, ačkoli některé pracovní postupy založené na PDF/X-4 se obejdou bez těchto náhledů separací. Data se pak jako nově vytvořený kompozit přenesou do inkoustové tiskárny, obvykle s více než 8 barvami, která je vytiskne. Kromě tiskových dat musí barevný nátisk nést také UGRA/Fogra mediální klín, aby byl barevně přesný a právně závazný. Díky standardizovanému klínu může tiskárna zkontrolovat správnost nátisku. Protože mnoho tiskáren nemá tuto měřicí technologii k dispozici, je barevný nátisk často opatřen přímo zkušebním protokolem, který ukazuje správnost naměřených hodnot mediálního klínu přímo na nátisku.
Dřívější postupy, jako je chromalin apod., se dnes již na trhu nevyskytují.
Kromě termínu "barevný nátisk" se běžně používají také termíny jako nátisk nebo digitální nátisk.
Kromě nejvyššího standardu důkazu o smlouvě (ISO 12647-7) obsahuje norma ISO 12647 také termín "Validační tisks" (ISO 12647-8) definiert. Validační tisk se vyznačuje tím, že je méně přesný z hlediska barevnosti, ale lze jej vytvářet i na laserových tiskárnách. Oproti smluvnímu nátisku však připouští podstatně větší barevné odchylky a je právně závazný pouze po předchozí konzultaci. Skutečný "proof", tj. skutečný smluvní proof podle normy ISO 12647-7, je v současnosti nejen zdaleka nejlepší variantou z hlediska barevnosti, ale také jediným právně závazným proofem.
Další informace:
http://de.wikipedia.org/wiki/Proof_(Druck)
